Tanec je umělecký směr, který rozvíjí celou osobnost. Může tedy posloužit jako zábavná forma k rozvinutí celého potenciálu lidské bytosti. tanec významný vliv na zdraví. Přispívá kardiovaskulárnímu systému a správnému dýchání při cvičení. Zajišťuje správnou pohyblivost kloubů a páteře, která je velmi často zatěžována. Dále protahuje a posiluje svalový tonus, díky jehož vhodnému zatížení podporuje prokrvování tkání a cév. Vlivem endorfinů, vznikajících pohybovým úsilím, zbavuje stresu a únavy. A právě to je fyziologickým základem pro rovnováhu těla a duše. Napomáhá centru stability a pohybu, které se nachází v oblasti pánve a zahrnuje břicho, bedra, hýždě a boky. Reguluje psychomotoriku zabývající se souvislostmi mezi vnímáním, prožitím pohybu a jednáním ve společenském kontextu, uvádějí internetové stránky (1). Payneová (1999) uvádí, že je tanec pro lidi stejně přirozený jako hra, námluvy, jídlo nebo boj a často bývá pro tyto činnosti vyjádřením. Na celém světě je tanec součástí rituálů a našeho dědictví. Pod pojmem moderní tanec si každý z nás asi představí úplně něco jiného. Můžeme sem ale zařadit jak tanec výrazový, tak jazzový, scénický, ale i hip hop a třeba i break dance. Moderní tanec byl dříve znám pod různými jmény, proto může být v jednotlivých pramenech uváděn pod rozdílnými názvy. Nový, novodobý, umělecký nebo výrazový tanec, danse libre nebo plastique, german dance, ale také free dance (Kröschlová, 1964)Vývoj moderního tance vedl renesanční balet pěstovaný hlavně v Itálii. Přímo revoluční reformu baletu provedla Isadora Duncanová. Její jedinečnost spočívá ve zcela novém přístupu k tanečnímu umění. Není zakladatelkou nového tanečního směru, nevypracovala novou taneční techniku, šlo jí o vyjádření nejhlubších lidských myšlenek a pocitů přirozenou taneční formou, oproštěnou od vyumělkovanosti a citové prázdnoty klasického baletu (Kloubková, 1989). Za kolébku novodobého tance je pokládána Evropa. Odtud se toto pojetí tanečního umění dostává do Ameriky, kde nastupuje jako druhá vlna, když v Evropě již dochází k určité stagnaci. Za průkopníka výrazového tance v Evropě je pokládán Maďar Rudolf von Laban. Chtěl, aby se tanec stal součástí života, aby byl přístupný všem. Velmi intenzivně se zabýval taneční teorií a velmi Cenné jsou jeho odborné poznatky z nauky o prostoru pro vyvíjející se taneční estetiku a pedagogiku. Je pokládán za hlavního představitele původní taneční gymnastiky (Kloubková, 1989). Za průkopníky moderního tance v Americe jsou považováni Ruth St. Denis a Ted Shawn, kteří v roce 1915 zakládají společně středisko moderního tance „ Denis – Shawn – School ″. Tato škola byla odrazovým můstkem i tří předních amerických tanečníků: Humphreyová, Weidmann, Grahamová. Doris Humphreyová stavěla vše na dramatičnosti a lyrice pohybu, experimentovala se světlem, barvami, tancem bez hudby. Charles Weidmann - pro americké taneční umění byl přínosem především jeho čistý pohybový humor. Z jeho pozdější samostatné skupiny pochází i známý americký tanečník třetí generace Jose Limon. Marta Grahamová – skutečný pojem v dnešním světě moderního tance. Největším přínosem M. Grahamové je vybudování pevného technického systému s nejelementárnějšími vnějšími a vnitřními snahami. Tento systém je dnes součástí průpravy nejen mnoha tanečních souborů po celém světě, ale začínají jej využívat i některé moderní gymnastické formy (Kloubková, 1989). Po vzestupu moderního tance na počátku 20. století, roku 1960 začal rozvíjet tzv. postmodernismus. Taneční projev se otočil směrem k jednoduchosti, půvabu maličkostí, kouzlu netrénovaných těl a - 8 - nesofistikovanému pohybu.